Místnost: 4.24 UN/U08 

Anotace

Záměrem této pracovní skupiny je vytváření nápadů pro uplatnění dialogické praxe k obohacení didaktického a zkušenostního vzdělávání studentek a studentů medicíny, stážistů v primární péči, pracovníků s vyšším zdravotnickým vzděláním a lékařských asistentů. Porovnání možností, jak předávat dialogickou praxi těmto studentům, budoucím pracovníkům ve zdravotnictví, aby byli připraveni poskytnout účinnou péči o duševní zdraví v zařízeních primární péče. Plánování budoucí spolupráce mezi členkami a členy pracovní skupiny pro rozvoj a vylepšení vzdělávacích programů v oblasti duševního zdraví, které staví na dialogické praxi.

Jak zajistíme, aby všechny hlasy byly slyšeny:

• Vytvoříme bezpečné inkluzivní prostředí: Začneme ustavením základních pravidel, které povzbudí k uctivému dialogu a zajistí, aby se každý cítil pohodlně při sdílení svých myšlenek a nápadů. Povzbudíme účastníky k aktivnímu naslouchání a nepřerušování ostatních.
• Použijeme icebreaker a teambuildingové cvičení: Tyto aktivity mohou pomoci účastnicím a účastníků seznámit se cítit se tak pohodlněji ve vyjadřování.
• Povzbudíme k účasti každého: Zajistíme, aby každá účastnice a účastník mohl hovořit skrze to, že aktivně oslovíme jednotlivce, kteří mohou být rezervovanější. Použijeme techniky jako round-robin nebo popcorn-style diskuse, kde se všichni zúčastní sdílení svých myšlenek.
• Povzbudíme k aktivnímu naslouchání: Povzbudíme účastnice a účastníky, aby si navzájem aktivně naslouchali tím, že je požádáme, aby shrnuli nebo parafrázovali to co bylo řečeno před nimi a přidali k tomu své vlastní myšlenky.
• Použijeme vizuální pomůcky: Využijeme vizuální pomůcky jako tabule, flipcharty, nálepky, abychom účastnicím a účastníkům pomohli vizualizovat jejich nápady a příspěvky. To může také zajistit, že nápady všech jsou zaznamenány a budou zapamatovány.
• Poskytneme více komunikačních kanálů: Poskytneme různé způsoby, jak mohou účastnice a účastníci přispět svými nápady, např. anonymní dotazníky nebo malé skupinky.
• Použijeme facilitační techniky: Jako facilitátoky zůstaneme neutrální, abychom zajistily, že všichni mají možnost hovořit. Budeme shrnovat klíčové body a pokládat otevřené otázky, abychom podpořily následnou diskuzi.
• Poukážeme na mocenskou nerovnováhu: Jsme si vědomé mocenských dynamik, které mohou být přítomné ve skupinách a učiníme kroky k jejich zmírnění. Např. když některý z jednotlivců bude v konverzaci dominantní, laskavě přesměrujeme konverzaci, aby bylo zajištěno, že i ostatní budou mít možnost hovořit.
• Pravidelné ujišťování se: Pravidelně se budeme s účastníky ujišťovat, že se všichni cítí slyšeni a zahrnuti do diskuse. To se může dít skrze konverzace jeden na jednoho nebo vyžádáním si zpětné vazby od skupiny na to, co fungovalo dobře a co je potřeba, aby se změnilo, dříve než začneme následnou sekci.
• Zdokumentujeme a shrneme klíčové body: Použijeme nástěnku, během workshopu umístíme poznámky od účastníků na tabuli, na závěr shrneme a vytřídíme klíčové body, abychom se ujistili, že jsme zachytili nápady všech a že má skupina sdílené porozumění diskuse.

Místnost: 5.02 UN/KBV 

Anotace

Ačkoli existují příklady dialogických postupů v rámci běžných zařízeních péče o duševní zdraví, mnohá z těchto zařízení jsou založena na biomedicínském paradigmatu s určitou snahou o přechod k principům zotavení nebo péče informované o traumatu. Opustit běžné prostředí není vždy možné nebo snadné a pro některé klinické pracovníky může být eticky problematické. Mohou být postaveni před volbu, zda přijmout status quo, nebo jej radikálně zpochybnit. Mezi těmito dvěma možnostmi mohou existovat i jiné varianty, které zajistí přežití jak z hlediska udržení zaměstnání, tak z hlediska práce konzistentní s vlastními hodnotami.

Cílem této pracovní skupiny je propojit účastnice účastníky zastupující různé role a perspektivy v běžných službách duševního zdraví. Doufáme, že skupina bude schopna řešit důležité otázky, které vyvstanou. Těmito otázkami mohou být např: Jaké jsou charakteristiky běžných služeb péče o duševní zdraví, a kde se potkávají a nepotkávají s dialogickou praxí? Jaké jsou možnosti pozvat klienty i pracovníky služeb péče o duševní zdraví k zažití dialogu? Na jaké překážky mohou tyto snahy narazit a jak je lze řešit? Jaké by mohly být další kroky? Stěžejním cílem pracovní skupiny je, aby byla schopna upřímně hovořit o problémech, kterým mohou účastníci čelit, a zkoumat možnosti, které by mohly být smysluplné a dosažitelné.

Návrhy pro jednotlivá setkání:

Sekce 1: Představení a sdílení. Společná diskuse: klíčové aspekty běžné praxe v oblasti duševního zdraví; klíčový aspekt dialogické praxe; body nesouladu.

Sekce 2: Společná diskuse: body kongruence; zkušenosti a příležitosti pro přizvání praktiků a uživatelů služeb/pečovatelů k dialogu (včetně překvapivých nebo nečekaných kontextů).

Sekce 3: Společná diskuse: příležitosti a překážky; možné další kroky. Příprava na závěrečnou prezentaci.

Diskuse může mít formu prezentace s reflexí; rozhovor s reflexí; malé reflektující skupiny; cvičení typu akvárium, atd. Různí účastníci mohou být přizváni k facilitaci nebo spolufacilitaci různých částí pracovní skupiny. Facilitátoři mohou zahrnout otázky, které upozorní na méně výrazné nebo nepřítomné hlasy. Například: ptát se, které hlasy v diskusi chybí; propojit aktivity s tělesně pociťovanými zážitky nebo uměleckým vyjádřením; představit si různé hlasy. Budeme usilovat o shrnutí obsahu každé sekce a rozšíření tohoto poznání ve skupině.

Místnost: 4.05 UN/U09 

Anotace

Rádi bychom přiblížili význam dialogu v kontextu lidského zdraví a well-beingu. Lidé vedou neustálý dialog po celý život. Dialog je všudypřítomným aspektem našeho života, a proto je pro nás poměrně obtížné uvědomit si jeho vliv a význam. Jak dialog podporuje lidské zdraví a well-being? Nebo jak je může nedostatek dialogu tlumit? Odvoláváme na Antonovského salutogenezi, ale neomezujeme se pouze na ni, rádi bychom toto téma prozkoumali z různých perspektiv.

Facilitace dá dostatečný časový prostor pro interaktivní dialog, aby všichni účastníci měli příležitost promluvit. V případě velkého počtu účastníků budou paralelně probíhat diskuse v malých skupinách. Diskuse bude vizualizována v rámci přípravy na prezentaci každé sekce.

Místnost: Učebna s klavírem U02

Anotace

Předpoklady: Národní a lokální plány podpory zdraví na období 2020-2025 v Itálii zahrnují evropský rámec školy podporující zdraví, který se má realizovat v celé Itálii. Evropská síť škol podporujících zdraví (SHE) existuje od roku 1991 a vznikla jako organizace podporovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Od roku 2017 je SHE nezávislou nevládní organizací s vlastní právní subjektivitou, kterou hostí University College South Denmark, je spolufinancována EU a podporována evropskou sekcí WHO. Dialog se stal příkladem dobré praxe uznávaným místní sítí škol podporujících zdraví v Brescii (Lombardie, Itálie) podporovanou na místní institucionální úrovni.

Základní hodnoty SHE: Rovnost. Rovný přístup ke vzdělání a zdraví pro všechny. Udržitelnost. Zdraví, vzdělávání a rozvoj jsou propojeny. Činnosti a programy jsou realizovány systematicky po delší dobu. Inkluze. Rozmanitost je oslavována. Školy jsou komunitami vzdělávání, kde se všichni cítí hodni důvěry a respektu. Zplnomocnění. Všichni členové a členky školní komunity jsou aktivně zapojeni. Demokracie. Školy podporující zdraví jsou založeny na demokratických hodnotách.

Pilíře SHE: Celá škola jako základ podpory zdraví. Spojení výchovy ke zdraví ve třídě s rozvojem školských politik, školního prostředí, životních kompetencí a se zapojením celé školní komunity. Participace. Pocit odpovědnosti ze strany žáků, zaměstnanců a rodičů. Kvalita školy. Školy podporující zdraví vytvářejí lepší procesy a výsledky výuky a učení. Zdraví žáci se lépe učí, zdraví zaměstnanci lépe pracují. Evidence. Vývoj nových přístupů a postupů na základě stávajícího a nově vznikajícího výzkumu. Škola a komunita. Školy jsou vnímány jako aktivní činitelé rozvoje komunity.

Témata pracovní skupiny pro jednotlivé dny budou vycházet z plenárních sekcí daného dne.

Jde o následující témata:

1. Vnitřní dialog v péči o žáky

2. Dialog v sítích podporujících zdraví a uzdravení v rámci vzdělávací vzdělávací komunity - naslouchat a být vyslyšen (online/offline)

3. Síla a potenciál dialogu jako způsobu bytí - právo stát se člověkem ve vzdělávací komunitě online/offline

Několik zdrojů:

• https://www.schoolsforhealth.org
• https://www.scuolapromuovesalute.it
• https://www.scuolapromuovesalute.it/wp-content/uploads/2021/02/rete-sps-regionale-25.02-Brescia.pdf
• https://www.iisdandolo.edu.it/file/ART0000001593/92dda9ca5a23e4bd8c17b1ab100bb8ea.pdf
• https://www.iisdandolo.edu.it/file/ART0000001144/3ccd72f05ad09c8d76b9a0040155be65.pdf

Místnost: 2.05 Rotunda

Anotace

Účelem této pracovní skupiny bude prozkoumat možnosti využití myšlenek a principů dialogické praxe v kontextu psychedelických zkušeností, nebo obecněji změněných stavů vědomí. Psychedelická renesance kvete po celém světě, výzkumy ukazují slibné výsledky využití psychedelických látek v péči o duševní zdraví, vznikají nové psychedelické kliniky a zájem široké veřejnosti je obrovský. V České republice toto hnutí navazuje zejména na práci Stanislava Grofa, který vyvinul holotropní dýchání jako způsob navození změněného stavu mysli bez použití psychoaktivní látky. Existují nějaké styčné plochy mezi psychedelickým a dialogickým světem?

V této pracovní skupině nejprve shromáždíme témata, zaměřená na využití dialogické praxe v kontextu psychedelické zkušenosti.

Jako příklad nabízíme tato témata:

• vnitřní dialog během změněného stavu vědomí
• dialogická facilitace skupiny zaměřená na integraci psychedelické zkušenosti
• využití otevřeného dialogu s lidmi v extrémních stavech vyvolaných psychedelickou zkušeností

Pracovní skupina se zaměří na vybraná témata a vypracuje návrh dalšího zkoumání tohoto fenoménu. Na prvním setkání pracovní skupiny budeme konkrétně mapovat jednotlivé hlasy a poté v případě potřeb uspořádáme podskupiny, které se budou zabývat konkrétními tématy. Každá podskupina bude mít facilitátora, který zajistí, aby byly vyslyšeny všechny hlasy.

Místnost: 2.10 UN/U04 

Anotace

Tato pracovní skupina se věnuje prozkoumání a sdílení dobré praxe při zajištění právní způsobilosti osob s postižením ve službách podpory duševního zdraví. Zveme všechny odbornice a odborníky z praxe, kteří mají zájem diskutovat o tom, jak lze otevřený dialog využít k podpoře a respektování právní způsobilosti osob s postižením praktickým a smysluplným způsobem.

Jako pracovnice v oblasti otevřeného dialogu uznáváme důležitost zásad uvedených v článku 12 Úmluvy OSN o právech osob s postižením (CRPD), včetně (ale nejen) práva na rovné uznání před zákonem, práva na podporu při rozhodování a práva na právní způsobilost.

Máme zájem diskutovat o konkrétních zkušenostech a problémech při uplatňování těchto zásad v našich zemích. Sdílení našich příběhů a reflexí o právech osob s postižením nám může pomoci identifikovat potenciální souvislosti a zdroje, které umožňují realizaci otevřeného dialogu. Budeme také moci upozornit na to, kde i odbornice a odborníci na otevřený dialog s dobrým úmyslem riskují, že naše služby budou kooptovány, profesionalizovány nebo budou založeny na právech pouze na papíře, nikoli v praxi. Těšíme se, že se zapojíme do této důležité konverzace a budeme pracovat na inkluzivnější a spravedlivější budoucnosti pro osoby s postižením.

V souladu se zásadami OD bychom rády zachovaly flexibilní formát, který vyhovoval jedinečným potřebám účastnic a účastníků pracovní skupiny. Pro úvod však máme na mysli několik bodů a možných směrů diskuse. Na úvod bychom se chtěly krátce podělit o svůj vlastní vztah k tématu a o důvody, proč tuto pracovní skupinu nabízíme. Poté zamýšlíme otevřít prostor pro všechny, kteří k tomu dostanou také příležitost. Tato úvodní konverzace bude formovat obsah i formát pracovní skupiny.

V závislosti na velikosti skupiny zvolíme práci s celou skupinou, práci v dyádě nebo práci v malé skupině, přičemž využijeme formáty jako facilitované síťové setkání, reflektující týmy, fishbowl atd. s důrazem na rovnováhu mezi prostorem malé skupiny a sdílením ve větší skupině.

Některé zásady důležité pro formát naší pracovní skupiny jsou následující: Zaměření na vytvoření podpůrného a bezpečného prostředí, kde se účastnice a účastníci mohou vzájemně zapojit. Upřednostňování potřeb, zkušeností a perspektiv zúčastněných osob před výhradním řešením daného problému nebo otázky. Respektování rozmanitosti myšlenek, zkušeností a východisek, podpora sdílení vlastních zkušeností a utváření směru setkání. Povzbuzování všech účastnic a účastníků k aktivnímu zapojení a k tomu, aby jejich hlas byl přítomen v podobě, kterou preferují.

Místnost: 5.25 UN/KCD 

Anotace

Otevřený dialog a dialogické praxe představují odklon od běžných způsobů práce, kde se upřednostňují terapeutovy znalosti a dovednosti ve vyšetřování, diagnostice a intervencích. Pro klinické pracovnice a pracovníky v rámci tohoto většinového proudu může být dialogická praxe těžko pochopitelná. V nejlepším případě může být špatně pochopena, v nejhorším může být zavržena jako něco bezcenného nebo dokonce nezodpovědného vzhledem k tomu, že se neřídí obvyklou praxí. Pokud má dialogická praxe získat širší přijetí v mainstreamových službách, musí být pracovnice a pracovníci praktikující dialogickou praxi schopni ji představit takovým způsobem, aby to bylo pochopitelné a přijatelné klinickým pracovníkům, vedoucím a externím službám, které fungují v odlišném nastavení.

Jako pracovníka praktikujícího dialogickou praxi se mě často ptají: “Čím se tento přístup odlišuje?” A proč by ho lidé měli brát v potaz jako alternativu nebo doplněk k jejich obvyklým způsobům práce. Zjistil jsem, že je velmi složité popsat dialogickou praxi konkrétním způsobem tak, aby jí lidé mohli jednoduše porozumět. Do svých popisů jsem zařadil věci jako “pracovat s” lidmi, zahrnout rodinné příslušníky, generovat nové nápady, nebo mít lidštější přístup. V každém případě si myslím, že tyto popisy nevyjadřují dostatečně dialogickou praxi a často dostávám odpovědi jako “to už děláme” nebo “není to prostě kolaborativní praxe nebo rodinná terapie?”

V této pracovní skupině budeme společně přemýšlet a diskutovat o esenciálních prvcích, které dělají dialogickou praxi jedinečnou, o těžkostech, jak dialogickou praxi vysvětlovat, a jak můžeme lépe popsat a hovořit o jejích esenciálních prvcích. Moje naděje je, že společně můžeme najít způsoby jak popsat dialogickou praxi, které jasně artikulují hlavní prvky a jejich důležitost, což může vzbudit zájem a inspirovat další klinické pracovnice a pracovníky, aby se chtěli dozvědět víc.

Předtím, než se poprvé setkáme v pracovní skupině, bych chtěl pozvat všechny účastníky, aby se zamysleli nad tím, co považují za centrální prvky dialogické praxe a jak se je v minulosti snažili vysvětlit lidem z klinické praxe.

Každá sekce bude mít podobnou strukturu s tím, že bude čas na úvodní skupinovou diskusi navazující na myšlenky z předchozí sekce, kde bude každý účastník pozvaný, aby přispěl podle svého přání. Rozdělíme se pak do menších skupinek, abychom všm dali větší možnost zapojit se do diskuse. Po rozhovorech v malých skupinkách bude následovat diskuse ve velké skupině tak, aby nápady mohly být sdíleny s celou skupinou. Budu facilitovat velkou skupinu a pozvu všechny členy ke sdílení dle svého přání.

Místnost: 2.21 UN/U03

Anotace

Záměr pracovní skupiny:

V posledních letech po celém světě vzniklo mnoho vzdělávacích programů nabízejících základní výcvik v přístupu otevřeného dialogu. Tyto výcviky probíhají v zemích, jako jsou Austrálie, Argentina, Belgie, Česko, Francie, Itálie, Japonsko, Německo, Mexiko, Norsko, Polsko, Velká Británie, USA a pravděpodobně i jinde. S rostoucím počtem výcvikových programů a zkušeností je třeba vytvořit také prostor pro výměnu zkušeností a průběžnou diskusi o řízení kvality těchto programů a jejich souměřitelnosti.

Některé konverzace již probíhají na různých setkáních a v písemné podobě (např. kniha ISPS o otevřeném dialogu, speciální číslo časopisu Frontiers in Psychology atd.) a my věříme, že tato pracovní skupina představuje jedinečnou příležitost, jak v těchto rozhovorech pokračovat. 

Pracovní skupina bude mít dvojí zaměření. Zaprvé poskytne účastnicím a účastníkům platformu pro sdílení zkušeností a informací souvisejících s osnovami výcvikových programů. Za druhé poskytne příležitost k diskusi o souměřitelnosti výcvikových programů, řízení kvality a souvisejících výzvách (zavedení OD na mezinárodní úrovni). 

Následuje neúplný popis oblastí, které je třeba v rámci těchto dvou směrů prozkoumat.

Sdílení zkušeností a informací týkajících se výcvikových programů

Představení konkrétních vzdělávacích programů a sdílení zkušeností:

Jako důležitou součást sdílení zkušeností a učení se z nich vnímáme představení a popis konkrétních kontextů, v nichž jsou v různých zemích nabízeny výcvikové programy v otevřeném dialogu. Je důležité pochopit lokální kontext, historii výcvikových programů a konkrétní záměry, s nimiž byly vytvořeny. Nakonec může úvodní část posloužit k popisu podrobností týkajících se praktické organizace a struktury výcvikových programů co do časové dotace, frekvence setkání, práce lektorského týmu a složení a rozmanitosti výcvikových skupin.

Sdílení informací týkajících se obsahu výcviků a učebních plánů:

Tato část společného zkoumání se zaměřuje na porovnání obsahu a osnov různých výcvikových programů v otevřeném dialogu realizovaných v různých národních kontextech s cílem zjistit shody a rozdíly v tom, jakým tématům je přikládána důležitost, jak jsou probírána, jaké druhy praktických cvičení jsou využívány pro rozvoj dovedností i se sebezkušenostním záměrem, a jaké strategie jsou přijímány, aby samotné výcviky měly dialogický charakter.

Pro účely tohoto sdílení je důležité mít na paměti dva základní aspekty přístupu OD (viz Putnam a Martindale, eds., 2022): terapeutický a filozofický přístup k bytí s lidmi v době krize/potřeby a způsob organizace služeb v oblasti duševního zdraví. Zároveň při chápání OD jako praxe založené na hodnotách považujeme za důležité vzít v úvahu přijetí souboru hodnot a etické orientace – filozofický postoj, jak jej konceptualizuje Harlene Anderson nebo Haltung (Schütze, připravované vydání) – a také praktické aspekty týkající se konkrétních způsobů práce s lidmi v krizi. Bude nás zajímat zejména přítomnost těchto tří aspektů přístupu OD v základních výcvicích. Jinými slovy, jak to vyjádřil Werner Schütze (v tisku): jak podporujeme účastnice a účastníky výcviků při zavádění strukturálních změn v jejich vlastních kontextech a jak je podporujeme při získávání sebedůvěry a souboru dovedností potřebných k facilitaci síťových setkání? A přidáváme třetí otázku: jak vyzýváme účastnice a účastníky, aby zažili, naučili se a přijali OD jako soubor hodnot?

Souměřitelnost, institucionalizace* a řízení kvality

Institucionální kontext, v němž jsou výcvikové programy v otevřeném dialogu (OD) poskytovány, se v různých zemích a kontextech různí. Odlišné jsou také akreditační procesy a zdroje financování, přičemž některé výcvikové programy jsou akreditovány prostřednictvím národních agentur, zatímco jiné jsou nabízeny prostřednictvím stávajících profesních organizací v lékařském, sociálním nebo komunitním kontextu. Tyto různé zdroje legitimity a profesních hranic mohou mít významné důsledky pro obsah, strukturu a dostupnost výcvikových programů. Je důležité prozkoumat, jak si různé programy našly svou niku, a porovnat zkušenosti, aby bylo možné lépe pochopit důsledky těchto různých kontextů pro vývoj a poskytování výcvikových programů v oblasti OD.

Kromě pochopení kontextu a zdrojů legitimity jednotlivých výcvikových programů je také důležité zvážit srovnatelnost programů nabízených v různých zemích a kontextech. Je také důležité prozkoumat možnost vytvoření rámce nebo platformy, která by pomohla udržet kontinuitu a srovnatelnou kvalitu napříč různými programy, zejména s ohledem na různorodost akreditačních procesů a profesních hranic v různých zemích. V tomto směru již nemálo proběhlo – vznikl supervizní/lektorský výcvik, byla formulována kritéria věrnosti a v poslední době probíhal vývoj hodnotících nástrojů, jako je PODACI (Fedosejevs, Shi, Hopfenbe ck, 2023) – Peer supported Open Dialogue Attitudes and Competence Inventory – pro hodnocení kompetencí účastnic a účastníků výcviků a efektivity výcvikových programů. Existuje však riziko, že institucionalizace těchto kritérií a nástrojů by mohla vést ke ztrátě polyfonie a bohatosti různých formátů a forem výcvikových programů, a mohla by tak ohrozit hodnotový charakter výcviků v otevřeném dialogu.

Formát – jak zajistíme, aby byly všechny hlasy slyšeny

V souladu se zásadami přístupu OD chceme zachovat přizpůsobivost a flexibilitu co do formátu, aby vyhovoval jedinečným potřebám konkrétních účastnic a účastníků pracovní skupiny. 

Máme několik předběžných nápadů ohledně toho, jak nejlépe rozdělit prostor pracovní skupiny mezi jednotlivá témata, která budou zkoumána. V souladu se zásadou flexibility jsme však připraveni reagovat na preference přítomných účastnic a účastníků a upřednostnit je. Časový rámec naší pracovní skupiny je 70 minut ve třech dnech.

Den 1: Sdílení toho, co nás přivádí k uspořádání pracovní skupiny a k účasti na ní. Představení konkrétních výcvikových programů.
Den 2: Sdílení toho, co je pro nás důležité na různých výcvicích – výměna informací týkajících se obsahu a osnov kurzů.
Den 3: Souměřitelnost, institucionalizace a řízení kvality. Jak pokračovat v konverzaci na tato témata?

Máme také soubor zásad a nápadů, pokud jde o strukturování prostoru, aby bylo možné:

• Podporovat vztahy mezi lidmi přítomnými v pracovní skupině (což je jeden z klíčových bodů dialogické praxe formulované Wernerem Schützem) – protože jedním z nejdůležitějších přínosů je vzájemné poznávání a hledání způsobů, jak pokračovat ve sdílení. 
• Mít co největší variabilitu a rozmanitost, pokud jde o různé hlasy, s nimiž se během pracovních skupin vstupuje do dialogu – kombinovat práci v malých skupinách, povzbuzovat účastnice a účastníky ke sdílení s lidmi, s nimiž dosud nepracovali. Případně je možné provést dvě kola malých skupin se záměrem podpořit polyfonii.
• Dbát na to, aby během každého setkání pracovní skupiny byl k dispozici sdílený prostor – ten bude sloužit k tomu, aby se všichni sešli – tyto prostory budou facilitovat dvě facilitátorky, podobně jako by to bylo při síťovém setkání.

* Termín institucionalizace jsme měli původně na mysli v jeho sociologickém významu – odkazovali jsme na proces začlenění praxe otevřeného dialogu do širšího profesního pole, případně na celostátní úrovni. Zároveň jsme měli na mysli politický význam tohoto slova – jako proces vytváření institucí nebo odborných orgánů dohlížejících na zavádění praxe. Jsme si vědomi problematických konotací tohoto termínu. Debatovali jsme o jeho nahrazení jinými termíny, například termínem profesionalizace, který však s sebou také nese řadu obtíží (viz např. Gerard, 2019). Prozatím jsme se rozhodli ponechat termín institucionalizace jako připomínku vnitřního napětí, složitostí a možných rizik, které jdou ruku v ruce s institucemi.